Odložený start
Třináctý letový test se málem nekonal. O týden dřív se odpočet zastavil přesně v čase T0, ve chvíli, kdy už se zapalovaly raketové motory. Palubní počítač vyhodnotil, že čtyři raptory nenaběhly, a start okamžitě přerušil. Výměna motorů přímo na rampě by byla příliš komplikovaná, a tak SpaceX sundala Starship, odvezla ji do montážní haly, sejmula Super Heavy a naložila i ji na kolové transportéry. Kolik motorů se nakonec měnilo, jasné není — Elon Musk psal o dvou, pozorovatelé v McGregoru podle sériových čísel odhadovali nejméně tři. Po návratu na rampu následoval spin prime test, tedy prohnání pohonných látek motory bez zážehu. Původní termín pak ještě posunula hustá nízká oblačnost o čtyřiadvacet hodin.
Vzlet bez chyby
V 0:51 našeho času se rozsvítilo všech třiatřicet motorů Super Heavy a sestava vyrazila vzhůru tempem, které překvapilo i zkušené pozorovatele. Může za to třetí generace motoru Raptor: přidala zhruba pětinu tahu, zatímco hmotnost celé sestavy zůstala plus minus stejná. Výsledek je znát na časomíře — stodvacetimetrová sestava se zvedá viditelně svižněji než dřív. Ve vzestupné fázi nezhasl jediný motor. Po dvou a půl minutách přišel hot staging: část motorů Super Heavy dohořívala, zapálily se motory Starshipu a stupně se od sebe oddělily. SpaceX navíc nasadila kvalitnější kamery, takže záběry do motorové sekce byly ostřejší než u kteréhokoliv předchozího letu.
Tvrdý dopad boosteru
Super Heavy se otočila proti směru letu a zahájila zpětný manévr. Nejdřív naběhly všechny motory, pak zhasl vnější prstenec, zůstalo jich třináct a nakonec jen tři centrální. Právě tady se objevil první náznak potíží: zážeh trval o něco kratší dobu, než měl, a booster kvůli tomu dopadl asi dvacet kilometrů vedle plánovaného místa. Horší to bylo při přistávacím manévru. Naběhlo jen několik motorů, některé navíc zhasly, výsledný tah byl výrazně nižší a Super Heavy nezpomalila tak, jak měla. Do Mexického zálivu proto dosedla mnohem rychleji, než se počítalo. Ve vzletové fázi přitom motory pracovaly bezchybně — problém se týkal výhradně manévrů po oddělení stupňů.
Dvacet ostrých družic
Novinkou letu byl náklad. Místo maket vezla Starship dvacet skutečných družic Starlink třetí generace a zhruba deset minut je postupně vypouštěla otevřenými dvířky nákladového prostoru. Zvláštní na tom je dráha: Starship nebyla na oběžné dráze, ale na transatmosférické, jejíž nejnižší bod ležel jen deset až dvacet kilometrů nad zemí. Družice tedy zanikly společně s lodí zhruba čtyřicet minut po startu. Nešlo ale o mrhání hardwarem. SpaceX si takhle ověřila, že se družicím ve vesmíru rozloží fotovoltaické panely, že se dokážou aktivovat a hlavně že naváží spojení se zbytkem konstelace i s pozemními stanicemi v Jihoafrické republice. Povedlo se to u všech dvaceti kusů.
Kontrola tepelného štítu
Šest z těch družic mělo navíc kamery. Jejich úkolem bylo nasnímat tepelný štít Starshipu a poslat data na Zem, kde inženýři testovali algoritmy na automatické vyhodnocování obrazu. Aby měli co hledat, natřela SpaceX před startem několik dlaždic na bílo — na záběrech pak taková dlaždice vypadá jako chybějící. Algoritmus ji skutečně označil. Zní to jako drobnost, ale je to příprava na dobu, kdy se bude Starship vracet z oběžné dráhy. Před vstupem do atmosféry bude potřeba vědět, v jakém stavu štít je, a to spolehlivě a bez čekání na oko operátora. Tenhle test proběhl přesně podle plánu a data se vrátila na Zem ještě během letu.
Zážeh ve vakuu
Ve výšce zhruba sto devadesát osm kilometrů dosáhla Starship nejvyššího bodu dráhy a začala klesat. Kolem času T+38 minut přišel další test: krátký zážeh jednoho motoru Raptor v kosmickém prostoru. Pro tenhle konkrétní let byl v podstatě k ničemu, protože loď by do atmosféry vstoupila i bez něj. Smysl dává až do budoucna — z opravdové oběžné dráhy se bez deorbitačního manévru nedostanete. Pak přišel průlet atmosférou. Plazma byla vidět v kvalitě, jakou dosud žádný přenos nenabídl, a Starship letěla bez záměrně odebraných dlaždic, kterými SpaceX u předchozích misí úmyslně zhoršovala podmínky. Pod padesáti kilometry nejhorší část skončila a loď zamířila do plánované přistávací oblasti u západní Austrálie.
Loď, která plave
A pak přišlo největší překvapení. Starship se pomocí klapek navedla přesně tam, kam měla, překlopila se do vertikální polohy, zapálila motory a měkce dosedla na hladinu. Zatím vždycky následoval pád na bok a exploze. Tentokrát ne. Padesát metrů dlouhá nerezová trubka o průměru devět metrů zůstala celá a plavala. Dron u toho natočil první detailní záběry tepelného štítu po návratu z vesmíru: dlaždice jsou ošlehané, některé po okrajích odchlípnuté, ale prakticky žádná nechybí. Část poškození přitom mohla vzniknout až nárazem na hladinu. Šestapadesát hodin po přistání loď podle radarových dat pořád plavala u západního pobřeží Austrálie a nikdo zatím neví, co s ní SpaceX udělá.
Co bude dál
Klíčová zpráva ale přišla od úřadů. Federální letecký úřad FAA sdělil, že vyšetřování třináctého letu žádat nebude, protože všechno, co Super Heavy a Starship provedly, odpovídalo schválenému letovému plánu. Padla tím hlavní byrokratická brzda. Hardware pro čtrnáctý let, Super Heavy B21 a Starship S41, má za sebou tlakové zkoušky a čeká ho instalace motorů a statické zážehy. Měsíční odstup je tedy reálný, i když napjatý. Elon Musk navíc naznačil, že příště by se SpaceX mohla pokusit zachytit loď rameny věže — a to jde jen tehdy, pokud Starship nejdřív oběhne Zemi. Čtrnáctý test by tak mohl být první skutečně orbitální let Starshipu.
